Songfic: I'm so lonely broken angel...

Každý rok se na amerických pastvinách odchytnou stovky, ba i tisíce divokých mustangů. Přepásají pastviny, říkávají lidé, tak se jich musíme zbavit. Osud takto polapených koní je nejistý. Pouze málo se stává, aby se dostal k milující rodině, jež je ochotna věnovat se i nebezpečným ďáblům. Většina takto polapených koní končí na jatkách.

Zelená barva, nikdy nekončící volnost. Snil o tom celou půlku svého života. Vzali mu ji a nikdy nevrátily zpět. Vzal to jako nepředstavitelnou křivdu a podraz zároveň. Lidé byli prachobyčejní podrazáci, to byla jediná větší zkušenost, které se mu dostalo. Každou sekundu před sebou viděl střípky z krásné scenérie. Rozevlátá louka s vztyčenými vrcholky hor nad ní. To byl jeho sen.

I'm so lonely broken angel
I'm so lonely, listen to my heart

Man dooset daram
Be cheshme man gerye nade
Na nemitoonam
Bedoone to halam bade

Byla tma a dokonalé ticho. Jediné, co jej narušovalo bylo občasné ržání starého hnědáka někde uvnitř velké stáje. Moc dobře věděl, že se jeho život blíží ke konci a o to více toužil ještě naposledy navštívit rozlehlé pastviny, které před několika lety nedobrovolně opustil. Stále si pamatuje věci, které lidi použili, aby ho spolu s ostatními koňmi dostali do kovových ohrad a zároveň mu bylo jasné, že jim to nikdy neodpustí. Vypasení pastvin, říkávali; kdyby mohl, vysmál by se jim přímo do obličeje, zelené rostliny by se přece našel vždy!

Co na tom, že mu jedna z nich zachránila život a nechala ho běhat po velkých pastvinách? Dala mu další kamarády, spoustu prostoru a trávy. Ve finální fázi ho ale stejně zavřela do krabice miniaturních rozměrů. Nesnášel ten velký dřevěný prostor s pachem kůže a prachu. Chtěl volnost a ne místečko, kde si stěží mohl protáhnout krk.

Sebral všechny síly a znova hlasitě zařehtal. Vložil do toho všechnu bolest a křivdy, které mu život způsobil. Plavovlasá dívka se při tom zvuku nepatrně zachvěla a nevědomky se snažila splynout se statným kmenem stromu, o nějž se celou dobu opírala. Jeho žal ji bolel, ještě chvíli a rozerval by ji na kousíčky.

I'm so lonely broken angel
I'm so lonely, listen to my heart
One and only broken angel
Come and save me, before I fall apart

To har jaa ke bashi kenaretam
Taa aakharesh divoonatam
To to nemidooni ke joonami
Bargard pisham

Cítila se osamělá stejně jako jeden obyvatel stáje. Tak moc toužila vpadnout do jeho boxu a utišit ho. Říct mu chlácholivými slovy, že všechno bude dobré, že mu už nikdo neublíží, ale věděla, že by to nezvládla. Na jeho nevraživý pohled si už zvykla, ale bála se stavu, ve kterém ho najde. Když se její otec rozhodl ho zavřít s ostatními koňmi, protestovala. Hádala se, brečela a řvala po svých rodičích, ale neuspěla. Vždy byla malým pánem, ale nedá se říct, že by jí to do té doby nějak vadilo. Vždy chtěla odjet do hor a vlastnit skromnou stáj pouze s několika koňmi. Velké rančerství, které zde bylo více jak běžné, jiale netáhlo. Složila si hlavu do dlaní a dovolila si několik starých vzpomínek...

I'm so lonely broken angel
I'm so lonely, listen to my heart
One and only broken angel
Come and save me, before I fall apart

Lala lejli Lala lejli lalala lala
Lala lejli Lala lejli lalala lala

Netrpělivě přešlapovala u brány jedné z největších záchytných stanic divokých koní v Americe. Ruce měla hluboko v kapsách, na krku se jí houpal drahý fotoaparát a ve velké kabelce trůnily všemožné papíry, na nichž měla poznačené, co všechno musí zdokumentovat a zjistit. U těchto krásných zvířat vyrůstala od mala, toužila zjistit, co se děje za branami, které jsou většině lidí nepřístupné. Proto po školní exkurzi chňapla bez rozmýšlení.

Když se octla před velkou ohradou, srdce se jí sevřelo hrůzou. Několik set mustangů zmateně pobíhalo uvnitř ocelové klece a pokud se některý z nich přiblížil k bráně, vysloužil si nepřiměřenou ránu bičem, popřípadě dřevěnou palicí.

Co ji ale zaujalo nejvíce nebylo kruté chování lidí, kteří tuto maškarádu měli na starost, ale hřebec tmavě hnědé barvy. Nedbal na protesty protivníků, ale kruté rány jej neodradily od pokusů osvobodit se. Chtěl odsud pryč... Přál si trávu a nekonečně dlouhou plochu, místo toho dostal stísněnou ohradu a prach; tuny prachu, jež donutil ke kašli stovky dalších koní. Byl volný. Ne jako svěží horský vánek, ale jako ten nejdivočejší uragán.

"Co s ním bude?" zeptala se ostýchavě. Tušila odpověď.

"Toho si nikdo nevezme," zachechtal se urostlý šéf. "Jestli nedostane rozum - o čemž pochybuju - půjde do salámu." Nechápala jeho bezstarostný hlas. Jak může být člověk takto bezcitný?

Nesmí zemřít, problesklo jí hlavou. Neznala ho, ale měla potřebu to stvoření chránit. Byl jako anděl. Když běžel, země se jenom nepatrně otřásala. Nezasvěcenému pozorovateli se zdálo, že se jeho kopyta ani nedotýkají země. "Vezmu si ho," prohlásila sebejistě.

I'm so lonely broken angel
I'm so lonely, listen to my heart
One and only broken angel
Come and save me, before I fall apart

Vzpomínka na první setkání zhasla a rázem se objevila nová. Za bránou rozlehlého ranče netrpělivě troubil velký přepravník s ještě netrpělivějším a vystrašenějším zvířetem uvnitř. I přes fakt, že byla rodina nejprve zásadně proti si mladá slečna nakonec prosadila svou. Pozemky mají přece rozlehlé a doufala, že hřebec je nikdy neopustí. Zamrzelo ji, že dovolila, aby jej zavřeli. Byl starý a chtěla pro něj krásné dožití tam, kde to miloval, uprostřed šťavnaté trávy ve stínu statných stromů.

Jakmile trajler nacouval k výběhu, jeden z řidičových poskoků otevřel rampu a kůň vyrazil jako smyslů zbavený. Část rodiny seděla pod nejbližším stromem a sledovala jeho počínání. Bohužel dívka byla jediná, která si ho opravdu zamilovala takového, jaký byl. Ostatní se s ním pokoušeli pár dní pracovat, když ale neshledali žádné úspěchy, prohlásily ho za zbytečného a otočili se k němu zády. Pouze ona ho každou volnou hodinku navštěvovala. Měsíc po měsíci a rok po roku. Opravdu to byl anděl. Krásné stvoření, které lidé přivedly k šílenosti. Nesnášela je za to, odsuzovala i samu sebe a to pouze proto, že k nim patří.

I'm so lonely broken angel
I'm so lonely, listen to my heart
One and only broken angel
Come and save me, before I fall apart

Lala lejli Lala lejli lalala lala
Lala lejli Lala lejli lalala lala

Stájí se rozlehla dutá rána, jak se hřebec snažil postavit, doprovázená dalším zvučným zaržáním. Dívka seděla stále na stejném místě a nadávala. Vyčítala lidem všechno, co mohla. Tak moc by mu přála jeho staré koňské kamarády. Doufala, že alespoň věčné pastviny mu to všechno alespoň z části vynahradí.

Po okolí se rozlehlo ohlušující ticho. Už nikdo nenaříkal. Annie sedící u velkého topolu věděla, že je konec. Po tváři se jí svezla slza. Nejprve jedna, až postupem času se na jejím obličeji vytvořil menší potůček. Plakala pro něho.

***

Toto je velice stará povídka. Psala jsem ji cca před dvěma lety do soutěže na blog.cz. A byla to vlastně moje první tvorba, kterou jsem psala podle písničky. Na to, jak jsem se u toho vztekala, tak se mi s odstupem času strašně moc líbí. Asi budu psát na písničky víc věcí. A jaký na to máte názor vy? 

Komentáře

  1. Mně se ta povídka líbila!
    Zajímavý nápad, psát na písničku. Ale bylo to krásné a taky dojemné a smutné - a bohužel, i pravdivé.
    Myslím, že bys mohla zkusit psát i na další písničky. Dobrý nápad.

    OdpovědětVymazat
  2. Páni.. Hltala jsem to jedním dechem.. psát podle písničky.. nikdy by mě to nenapadlo. Možná to někdy zkusím vypadá to zajímavě :))

    OdpovědětVymazat
  3. Vážně nádhera! Je to prostě dokonalé! Příběh i písnička k sobě úžasně pasují a je to vážně bomba :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za okomentování příspěvku. Doufám, že se vám blog líbí a co nejdřív se sem vrátíte :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

První dny na koleji

Český ráj 2015

Praha, červenec 2015