Vysokoškolačka? Pražačka? Nový život?

Je to měsíc a půl, co jsem se přestěhovala do Prahy a dny, kdy jsem do školy odjížděla pomalu s brekem jsou už naštěstí pryč. Byly chvilky, kdy jsem si opravdu myslela že se z celého hlavního města zblázním, včetně školy a taky že to tu začnu nenávidět. vůbec jsem nechápala, proč jsem chtěla do Prahy a už vůbec, jak jsem si mohla myslet, že zůstat tu měsíc v kuse bude pohoda. Koleje jsem nesnášela, přeplněné autobusy taky a to nemluvím o škole. Přišla jsem si jako naprostý tupec a debil no, neříkám že si teď v některých předmětech přijdu líp! Každopádně místo toho, abych hledala výmluvu, proč nejít do školy a zůstat doma aspoň o den dýl, teď spíš přemýšlím, jestli nehledat výmluvu, proč domů nedojedu. No jo, zase tak zlé to zatím není. Ale líbí se mi tu čím dál víc. Stačila mi k tomu návštěva pár studentských mší (nechápu, jak jsem mohla žít jenom s jednou za dva měsíce) s pořádnými a perfektními scholami.

Zjistila jsem, že víkendy na kolejích jsou naprostá pohoda. Nikdo tu není, ani moje skvělá spolubydlící (což je spíš občas na škodu, protože být občas celý víkend sama...). Ale zase na druhou stranu se tu můžu chovat jak doma. Takže bordel jako v tanku a z pyžama se převlékám po dvanácti. Jenom teda mám pocit, že pokaždé, když se rozhodnu, že v Praze zůstanu, je to automatické odsouzení obyvatel hlavního města k hnusnému počasí. Byla jsem tu zatím tři, čtyř (?) víkendy a jak to dopadlo? Pokaždé stejně - byla zima, zataženo, poprchalo. No prostě hnusně. Jenom tuto neděli změna, pozor! To bylo totiž extra hnusně a extra zima! Byla mlha (nebo spíš smog?) a během půlhodinové cesty z kostela na kolej jsem si myslela že snad umrznu. Ještě nějakou chvíli jsem pak seděla v nejteplejší mikině na posteli (u topení, připomínám) a klepala se jak ratlík. Jak o tom přemýšlím, tak by se už mohlo oteplit. Nebo napadnout sníh. Buď jedno, nebo druhé, bahna, kaluží a deště už mám plné zuby. Tak jsme si s tématem počasí vystačili na jeden celý odstavec, paráda! Jestli to ještě někdo bude číst, docela ho lituju, ale třeba přijdou i záživnější články! 


Měla jsem štěstí na Giveaway of tde Day a  stáhla jsem si tento kolážový program. Už dříve jsem vyla rozhodnutá dělat si na výšce Scrapbook. Dnes jsem se rozhodla, že bude digitální formou, bude to snažší a levnější. Takže ukázka, dokud jsem z programu ještě nadšení! co se týče kvality fotografií, mrzí mě to. Ale přišla jsem o foťák a jediné, co mám k dispozici je pět let starý telefon.

Docela dost jsem nad tímto blogem přemýšlela. jednu dobu jsem přemýšlela co vůbec s ním, jestli má cenu, aby to tady dál fungovalo či nikoliv. Chtěla bych psát články, které mě naplňují o trochu více než odstace o počasí. Tak nějak jsem dala druhou šanci signálům, které jsem v minulosti tak trošičku odepsala. To že jsem udělala chybu jsem už poznala. Je to pár dnů, co jsem se tam vrátila a od té doby jsem tam téměř denně. Pamatuju si, jak jsem hledala nějaký křesťanský, nebo alespoň duchovní; ale nic. Problém byl v tom, že jsem hledala na starém znáném blogu.cz. Ale tak, nekřivděme mu, našla jsem jeden. Teď na signálech jsem našla stovky kvalitních blogů, které mě baví číst. A popravdě jsem docela dost přemýšlela nad tím, jestli si tam nepřestěhovat i blog. Je pravda, že píšu nepravidelně, ale i tak strašně ráda a něco takového na vypsání prostě potřebuji.

Ale zase... byla by škoda omezit témata mých článků pouze na víru. Sice by se třeba občas našel někdo, kdo by to přečetl, víc či míň lidí, ale na druhou stranu by ty články byly skryty i pro lidi nevěřící, kteří by se popřípadě chtěli o Bohu dozvědět něco nového. Ruku na srdce, přece jenom v dostupnosti ostatním je blog od googlu mnohem lepší. Už jenom proto, že patří k jednomu z nejvyužívanějších vyhledávačů. Takže sečteno a podtrženo? Kromě toho, že se budu snažit hustit do vás trochu více článků a církevní tématikou, zůstane všechno při starém. Nebo bych to tak alespoň chtěla a budu se o to moc snažit.

***

Jinak, teď trochu mimo. Určenu převážně pro ty, co jsou zvědaví, jak si tady žiju. Pokoj na koleji je pořád stejně hnusný stejně prázdný. Nějak se mi podařilo vypěstovat tu přes víkend octomilky, nebo co je to za havěť. Nemáte náhodou tušení, jak se těch potvor zbavit? Zlikvidovala jsem snad všechny příčiny, ale i tak mám pocit že se tu snad neustále líhnou (líhnou?) nové. To, že už mi lehce lezou na nervy dodávat asi nemluvím. Jinak poslední dobou mám pocit, že místo holky se za mě stává prase. Hodně velké. Vzhledem k tomu, že stůl je malý, židle tvrdá a vyseděná, prostě hodně nepohodlná, definitivně jsem se přestěhovala do postele. Mám tu počítač, sešity, učím se tu, odpočívám, ale i jím. Což byla evidentně chyba. Když jsem tu před pár dny objevila čmárance od propisky, tak jsem si řekla, že to ještě není tak hrozné. Když jsem si sem vylila vodu, taky se to dalo. Ale to, že se mi podařilo vyklopit fazole s kečupem, tak to už v pohodě určitě není. Takže i přes veškerou snahu mi teď zelené prostěradlo zdobí oranžový flek, proč ne? :-) Asi se budu muset jít konečně podívat po té pračce! Jinak co se týče jídla, pořád si to frčím s ovesnýma kašema a čínskýma nudlema a i po (téměř) dvou měsících mi to stále chutná! (Jen jsem zvědavá, kdy se mi podaří vylít do postele i to.)

Mějte se krásně, Prasátko

Komentáře

  1. Koukám, že zatím co tobě se na kolejích líbí čím dál tím víc já s intrem ztrácím trpělivost :D Ale já vím, že je to kvůli mým sklonům k zamilovávání se do každého dlouhovlasého kluka, co kolem mě projde (a že tady je jich jak požehnáno! :'3)
    Počasí je teď naprosto na nic. Už aby byla alespoň zima a nějaký supr podmínky pro focení :D Tohle už mě upřímně deptá! :D
    Já tvé články budu číst ať budou duchovní nebo ne :) Máš strašně dobrý styl psaní a strašně suprově se to čte. Jen mě mrzí, že už nepíšeš povídky.. ty jsem vždycky děsně žrala! :D
    S Octomilkama ti neporadím :D My na intru bojujeme s plísní a taky je z toho celý náš pokoj špatný :D Též jsem opustila stolní pracoviště a obsadila svojí ultra tvrdou postel (teda teď spíš navštěvuju vysokoškolačku na druhém patře, která má naprosto luxusní postel :D). Čínský nudle nikdy neomrzí! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Máš to pestrý. A poněvadž mám podobnou zálibu (jíst i číst v posteli), dovedu si tvé trable představit. Pravda, fazole s kečupem se mi nepodařilo vylít, ale část omáčky už tam nejednou přistála (a ručník na utření a rychle do pračky...:-)
    Jinak, vidím,že si už nalézáš svůj styl a své rituály. Navíc místo, kde se cítíš očividně dobře! A proč ne, každý bychom měli mít místo, kde se cítíme dobře.
    Zaujal mě ten digitální scrapbook. Trochu jsem pátrala a zdá se mi to složité, někdo jej tvoří v Photofiltre nebo photoshopu (či snad v Gimpu?) a tam nechápu práci s vrstvami. Na to máš nějaký speciální program?

    P.S. nestěhuj se! Byla by to škoda...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za okomentování příspěvku. Doufám, že se vám blog líbí a co nejdřív se sem vrátíte :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

První dny na koleji

Český ráj 2015

Praha, červenec 2015