Jdeme táborovat!

Blog, neblog. Mám pocit, že když mám konečně chuť přispívat, tak jde čas těžce proti mně. Někteří možná vědí, že minulé roky jsem se pravidelně zúčastňovala vesnického tábora jako vedoucí. Pokračuju v tom i letos. A vzhledem k tomu, že jsem ještě donedávna měla zkouškové období, tak letos věci dodělávám vyloženě last minute. Nejhorší je, že u toho sedím už pěknou dobu a pořád mám pocit, že nemám vůbec nic. Minimálně do soboty do večera musím všechno stihnout, abych to v neděli mohla na poslední schůzce odevzdat. Snažím se zorientovat v programu jednotlivých dnů, pomalu tvořím všechno, co mám zapsané a snažím si vzpomenout na to, co jsem si nezapsala. Navíc zjišťuju, že zatím nemám ani lékařské potvrzení, ani výpis z trestního rejstříku. A stihněte to za dva dny, když máte ještě pomáhat na poli. Těším se tam, strašně moc. Ale ten čas do pondělí bych velmi ráda přeskočila.

Ale tábor samotný mám už moc ráda. Ten, na který jedu, je pouze příměstský, což mě občas docela mrzí. Strašně ráda bych jednou jela i na nějaký ten klasický tábor - spaní v chatkách nebo ve stanech, děti u nás celý týden, noční bojovky a etapovky někde mimo civilizaci. Vím, že vzhledem k věku dětí je to nemožné, ale pořád věřím že třeba jednou. Ale tak, nemůžu si stěžovat. Ten týden mi připadá, jako kdybych se vrátila do dětství. Jenom s tím, že teda už mám i trochu zodpovědnosti, ale to je opravdu jenom maličkost. A co vy? Zajímalo by mě, jestli jezdíte i teď na dětské tábory jako vedoucí? Nebo jaké máte aspoň vzpomínky na tato dětské léta? 

Můj pracovní koutek - ať chci nebo ne, samé táborové věci.
Také bych vám chtěla říct, jak moc jste mě překvapili. Když jsem psala předchozí článek, počítala jsem s tím, se ozve možná jeden, dva stálí návštěvníci, kteří to tu kontrolují i když se nic neděje. Ale takový ohlas? V administraci jsem na okýnko ukazující komentáře, hleděla pokaždé s otevřenou pusou. Vůbec se mi tomu nechtělo věřit. Navíc, když komentáře nepřibývaly pouze u nového článku, ale i u těch starších. Pomohli jste mi vzpomenout si na to, proč nejsem schopná z blogu jenom tak odejít. Moc ráda si čtu vaše názory a připomínky. A hlavně, nemůžu si pomoct, ale mám strašnou radost, že to někdo čte.  A ještě raději jsem za to, že mi tak ukážete své blogy a já si budu moct počíst něco nového!

Komentáře

  1. Tak doufám, že to všechno zvládneš a tábor si užiješ :) Moje nejlepší kamarádka dělala vedoucí na táboře v jedné vesnici a teď je ještě na příměstském. Já jsem nikdy na táboře nebyla ani jako dítě, ani jako vedoucí. Ale místo toho jsem zase jezdila přes rok na šachové turnaje nebo soustředění :) To asi někdy bylo trochu jako tábor, možná :D

    OdpovědětVymazat
  2. Dnešní tábory jsou asi jiné. My jsme ještě jezdili s pionýrem, stará organizace, mnohými proklínaná, my jsme to tak nežrali, měli jsme dobrýho vedoucího, kterýmu jsme říkali šéfe, a který nám zařídil bezva stanový tábor ve Studenci (kousek od Třebíče). Byla tam myslivecká chata, kde spali vedoucí (o prázdninách i s manželkami, které tam působily jako kuchařky a ošetřovatelky poranění, které jsme si občas způsobili). Bylo to bezvadný, jedna z nejlepších vzpomínek, jaký mám.
    Ať se ti na táboře líbí, dobré zážitky a krásné počasí přeji též.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za okomentování příspěvku. Doufám, že se vám blog líbí a co nejdřív se sem vrátíte :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

První dny na koleji

Český ráj 2015

Praha, červenec 2015