Jasno, místy bouřky.

Rok se s rokem sešel... Ne? Dobře.

Upřímně, byla jsem docela překvapená, když jsem heslo do blogového systému naťukala hned napoprvé. Tedy, do systému blog.cz. V googlu jsem naštěstí přihlášená permanentně kvůli mailu. Do administrace se taky občas podívám, tak jednou za měsíc. Napíšu pár řádků, když si uvědomím, že vlastně nevím o čem psát. A to nevím ani teď. Párkrát jsem přemýšlela, že blog prostě smažu, že si za blogováním definitivně zabouchnu zadní vrátka. Jenomže to nějak nejde. Mimochodem, všimli jste si, jak je složité pro většinu lidí definitivně zavřít zadní vrátka? Udělat rozhodnutí, ze kterého nebudou mít možnost vycouvat. Na jednu stranu, každý má rád jistotu. Ale na druhou, k čemu je takové rozhodnutí, když se člověk lekne sebemenšího problému a za jedinou možnou strategii považuje čelem vzad a úprk? Je šance, že se ten člověk posune někdy o větší kousek dál? 

Ale to jsem trochu odbočila. Poslední dobou jsem začala trochu víc fotit. Neříkám to proto, že bych se chtěla nějak chlubit nebo něco podobného, ale spíš z důvodu, že pokud by se tady mělo čas od času něco objevit, tak nic jiného než fotky to pravděpodobně nebude. Protože psaní mi vydrží maximálně týden. Navíc co napíšu, je vždycky hrozná hloupost. Focení se tak trochu věnuju už nějaký ten rok, tak jsem si řekla, že je na čase se zase trochu posunout dál. Tak uvidíme, jestli mi to vyjde aspoň trochu. I přes to, že fotky vyfocené v poslední době jsou poněkud nudné (aneb škola/práce dává zabrat), ráda bych vám ukázala alespoň některé. Jenom tak, aby to tu nebylo až moc prázdné. Ti, kteří sem už někdy zabloudili, ví, že články bez fotek nesnáším.

Tak se kochejte. A já doufám, že to není poslední článek, který na blog napíšu.

Nejbáječnější věžní hodiny v ještě báječnějším kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Jiřáku.


Trochu netradiční výhled na Prahu - z věže sv. Jezulátka

Věříte, že člověk si na zvuk motoru letadel nezvykne ani za dva roky? Aneb bydlíme pod "přistávacím koridorem"

Tahle malá příšerka byla snad nejakčnější zvíře v pražské ZOO.

Sice tvrdím, že mi hadi nevadí, ale potkat toto ve volné přírodě...

Testování nového kamaráda objektiva :-)

Malý křížek za vesnicí.

Komentáře

  1. Výhled na Prahu se mi líbí a ještě víc to akční zvíře. Opravdu zajímavá příšerka!
    K zadním vrátkům a útěkům - máš recht. Není třeba hned za sebou práskat dveřmi, někdy je dobré, mít se kam vrátit. Stejně se uzavřeným koncům neubráníš, ale nemusíš mít uzavřené úplně všechny.
    Možná že budeš psát dál, byla bych ráda, tvé články i fotky se mi líbily.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, co to bylo za zvíře, nějaká ještěrka. Každopádně pozorovala jsem ji dost dlouho a vážně se ani nezastavila. To souhlasím. Ale znám i lidi, kteří si nějakou nesmyslnou možnost uchovávají i několik let. Aniž by ji kdykoliv využili a na 95% ani nevyužíjí. To je podle mě zbytečnost a problém :-) Určitě blog nechci rušit, ráda bych se vrátila k psaní. Těší mě, že je čteš, snad i ráda!

      Vymazat
    2. :-)
      To víš že ano!
      Ještě k těm zavřeným koncům a dveřím - svým způsobem to je osvobozující, člověka to netáhne zpátky, může jít dál.
      Co se týká blogů, tam je mi toho spíš líto, když člověk smaže blog. Nejenže vymaže všechny myšlenky, ale také reakce čtenářů a tím pádem odmázne i všechny lidi, kteří mu chodili na blog číst. Já vím, je to možná hloupé, ale tak to cítím. Už jsem viděla pěknou řádku smazaných blogů, které jsem měla v oblibě, nejvíc mě dostal blog Em Age. Tam byl výmaz ze dne na den, bez varování. Má na to právo, neupírám to nikomu, ale byl to docela podtrh.
      Jinak, samozřejmě, jako ve všem, když nejde o život, jde o hovno, s prominutím za ten výraz.
      Pěkný den! :-)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za okomentování příspěvku. Doufám, že se vám blog líbí a co nejdřív se sem vrátíte :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

První dny na koleji

Český ráj 2015

Praha, červenec 2015